V polovině 18. století se poprvé objevuje dámské prádlo v dnešním slova smyslu, za což lze vděčit i podniku FELINA s jeho více než 120letou historií.

Korzet, krinolína a turnýra neboli „honzík“ jsou pojmy, které patřily do slovníku žen v období mezi lety 1810 až 1870. Žena, která chtěla jít s módou, předváděla svůj „vosí pas“. Tehdy s pomocí šněrovačky a mechanických korzetů. Kolem roku 1870 se uměle zveličelá silueta změnila a hlavní pozornost se přesunula na zadní partie – vystouplý košíkovitý „honzík“ vzadu na sukni vytvářel falešné hýždě, které byly vnímány jako obzvlášť erotické.

Poslední třetina minulého století vnášela do módy spodního prádla stále větší luxus. Používalo se jemné holandské plátno nebo batist, výšivky a krajky, srdcovitě tvarované výstřihy nebo háčkované ozdoby. Fantazii se žádné meze nekladly. Umění tvorby jemného spodního prádla začalo.

Korzet, který do té doby sloužil výhradně k vytvarování postavy, získal už záhy dodatečný módní akcent díky pružným podvazkům, které známe dodnes.

Typická silueta roku 1900 ukazuje ženu zcela bez břicha – nebo ještě lépe s propadlým břichem, ale zato se zvýrazněným poprsím a hýžděmi. Od roku 1910 byla potom dolní část těla stlačována do rovné linie.

Výlet do historie industrializace ukazuje, že až do 40. let 19. století šili specializovaní krejčí korzety ručně z nastříhaných dílů látek. Teprve později byla zahájena sériová výroba, která byla napojena na tkaní korzetu na ručním tkalcovském stavu. Od roku 1850 byl v Německu znám šicí stroj.

Průkopníky tovární výroby korzetu byli Francouzi. O něco později, kolem poloviny 19. století, vznikly pak první šicí dílny pro výrobu korzetů v Německu. K nim patřil i podnik v Bad Rappenau, založený v roce 1885, který později vešel ve známost pod názvem FELINA.

Prvním předchůdcem podprsenky byl francouzský model Callimaste, který byl vytvarován z pružných pásků a nosil se pod korzetem.

Po první světové válce vznikl zcela nový obraz ženy – byl podmíněn nucenou samostatností a výdělečnou činností ženy. Ženy začaly náhle působit chlapecky. Typickým módním kusem oděvu se stala „kalhotková košilka“. Poprsí zmizelo pod prvními podprsenkami. Korzet byl zčásti nahrazen tzv. „bokovkou“.

Ve 20. letech 20. století se v Americe objevilo pojetí ženy jako vampa, která měla ladné tělesné proporce, ale byla štíhlá v bocích. Základem výbavy spodního prádla byly oble tvarované a zvýrazňující podprsenky, pružný bokový pás a tvarující korzet. Nezbytností se stala bokovka, která až do vynalezení punčochových kalhot fungovala zároveň jako podvazkový pás k zachycení punčoch.

Druhá světová válka způsobila nedostatek, který přispěl k větší vynalézavosti. Na německý trh se dostala zahraniční vlákna jako Nylon nebo Perlon. K základní výbavě patřila nyní bokovka a podprsenka.

Začátkem 60. let zažíval západoněmecký průmysl, zabývající se výrobou spodního prádla, nebývalý rozmach. Zaměstnával zhruba 250.000 lidí – z nichž jen u podniku FELINA jich pracovaly 2.000. Zázračná vlákna jako Lycra, první punčochové kalhoty a minisukně se staly neodmyslitelnou součástí módní branže.

Doby, v nichž si ženy kupovaly spodní prádlo a korzety nejraději utajeně a s určitým pocitem studu, jsou bohudíky pryč. V uplynulých deseti letech se z korzetů a spodního prádla stala módní záležitost. Příčina tkví jednak v osvícenější době a jednak ve vzrůstajícím povědomí o vlastním těle.

Významnou měrou k tomu jistě přispěl i vývoj módy směrem ke střihům, které zvýrazňují postavu, a k hlubším výstřihům. Navíc v dnešní době existuje i mnoho mladých žen s velkým poprsím, které se neostýchají vystavit svůj dekolt na odiv. Vedle módních aspektů kladou zákaznice stále větší důraz na kvalitní střih, který zaručuje, že prádlo dokonale padne – to platí pro všechny modely prádla, od sportovních až po bohatě zdobené. Při vší požadované funkčnosti však celek samozřejmě nesmí působit usedle nebo připomínat babičkovský korzet.

Právě ženy s velkými velikostmi košíčků bývají dobře informované o módních trendech a kladou velký důraz na pohodlí při nošení prádla. To samozřejmě nevylučuje, že podprsenky mají být módní, kvalitní a poskytovat pohodlí. Spodní prádlo nesmí škrtit, ale musí se pohodlně nosit a žena by se v něm měla dobře cítit.


Zdroje:
Zur Geschichte der Unterwäsche 1700-1960 (K dějinám spodního prádla v období 1700-1960), Almut Junker, Eva Stille, Historisches Museum Frankfurt am Main
Wäsche, Mode Markt und Marketing (Prádlo, módní trh a marketing), Felicitas Bachmann, Christa Madeyka, Mechthild Meyer-Schneidewind, Deutscher Fachverlag